Champion of Champions 2004

Bratislava - Slovensko (Slovakia) - 11. prosince 2004

Na bratislavské šampiony šampionů jsem měla pozvání několik let. Přesně řečeno čtyři roky od doby, kdy Arny a po něm Akim a také Gessi splnili slovenské šampionáty, což je podmínka účasti pro zahraniční majitele psů. Průběh soutěže jsem jen z povzdálí sledovala a pomalu si skládala střípky dění, o kterém jsem si nechávala vyprávět dalšími českými účastníky. Ale k tomu, abych tam vyrazila, jsem nějak neměla odvahu. Paradoxně jsem se s Akimem a Gessi dřív zúčastnila šampina šampionů v Maďarsku, v Polsku a také nejprestižnější soutěže šampion šampionů FCI v srpnu 2004. Teprve pak to byl na slovenskou soutěž doplněnou plesem opravdu jen krůček neboť po světové soutěži byla „národní“ úroveň vlastně čajovým dýchánkem. Pro toho, kdo čte náš seriál o vystavování, musím dodat, že ani zážitky ze stejného klání v polském Lešně nebyly k zahození a tak jsem díky jiným soutěžím postupně ztratila vnitřní ostych se do Bratislavy vydat.

Hodila jsem za hlavu všechny domácí starosti a v sobotu ve dvě hodiny odpoledne jsme vyrazili po dálnici směr Bratislava. Díky Lucce, která si vzala na starosti zbytek naší smečky, jsme odcestovali v nezvykle rekreačním složení a to sice jen s Codym a Gessi. Skoro jsem si na ten luxus jediného venčení pouhé dvojice psů nemohla zvyknout. Oba pejskové byli čerstvě vykoupaní a vyfénovaní, spokojeně pochrupávali ve svých přepravkách a celkově nám dávali najevo, že si tenhle víkend s námi míní také užít dosytosti. Prostředí Incheby už důvěrně známe, takže manžel perfektně zaparkoval přímo u vchodu. Překvapila nás krásně vyzdobená prostorná a světlá hala, s odděleným místem pro přípravu psů, kde celou dobu na naše věci dohlížel člen ochranky a my jsme mohli nerušeně sledovat celý program i soutěž. Katalog se tentokrát vyznačoval luxusními černobílými fotkami psů a kompletními údaji o nich. Jakmile jsem ho dostala do ruky, otevřel se mi na stránce, která obsahovala postupový klíč ze skupin FCI a mě rovnou padlo oko na naší IX. skupinu. Propána, postupují jen DVA psi, no to je síla. Vůbec mě v první chvíli nenapadlo podívat se, kolik soupeřů nás ve skupině vlastně čeká. Pozdravila jsem se s Dudášovými, kteří přijeli soutěžit s Hopkirkem, i s manželi Štěpánkovými, kteří přijeli oba a samozřejmě s úžasným azawakem Akhbarem, zamávala na několik dalších známých lidiček a spěchala venčit pejsky, převléknout se a upravit. Stihla jsem to tak tak a posuzování předkol už začínalo. Jednotlivé skupiny FCI nastupovaly do tří kruhů ke třem rozhodčím tak, že se vystřídaly u každého z nich. Tím jsem měla dostatek času učesat Gessinku a také zjistit z katalogu, že IX. skupina FCI zahrnuje pouhé 3 (slovy tři) soutěžící. Mojí Gessi, Hopkirka a japan china. Nevěřila jsem svým očím. Slovenský šampionát zatím tak celkově malý počet přihlášených psů nepamatuje. Pokud si ale myslíte, že se tím soutěž nějak zjednodušila, pak jste na hrubém omylu. Zvětšila se jen šance na postup do finálové skupiny ale jinak vše zůstalo zachováno. 

Jak soutěž probíhá?
S ohledem na systém celé soutěže jsme byli svědky řady téměř infarktových situací. Kdo nervově neunese výstavní hrátky ve stylu „náhlá smrt“, ten ať tuhle akci raději vynechá. Všichni přihlášení psi jsou nejprve posouzeni v předkolech po jednotlivých skupinách FCI a to postupně všemi rozhodčími. Letos posuzoval Walter Schicker z Německa, Piotr Król z Polska a domácí Jaroslav Matyáš, mezi hosty byla například i paní Silvia Radnetter z Rakouska, mnohé významné osobnosti a lidé, jakkoliv slovenské kynologii prospěšní. Z každé skupiny FCI postupoval do finálové části soutěže předem daný počet psů, který závisel na počtu jedinců přihlášených do té které skupiny FCI. Ve finále se pak utkalo 32 finalistů, nastupujících do prvního kola na základě náhodného losu, a dále se soutěžilo podle předem stanoveného schématu. Na modrém a červeném koberci se vždy předvedli dva soupeři vedle sebe. Celé finále posuzovali přítomní rozhodčí veřejnou volbou s výběrem jednoho ze dvou proti sobě nastoupivších psů. Pokud vám systém připomíná svou hrou na náhodu sportku či jinou loterii, pak nejste daleko od pravdy. Los je jednoznačný, někdy milosrdný, jindy krutý a výsledek finálových klání mnohdy nevyzpytatelný. Ve skupinách FCI vznikly různě zábavné situace. Například skupina III. - teriéři, byla složená výhradně z jorkšírských teriérů, skupinu IV. tvořil jediný přihlášený jezevčík, stejně jako skupinu X. náš azawakh. Na postupový klíč dvou ze tří přihlášených psů v naší skupině FCI doplatil k mému velkému smutku Hopkirk, protože přímo mezi finalisty postoupila Gessi a japánek. Hopi měl ještě šanci na opravu prostřednictvím dalšího posuzování a výběru psů, kteří doplnili počet finalistů na potřebných 32. Moc jsem mu držela palce, protože dva číňánci by se mezi ostatními pěkně vyjímali. Bohužel ani tady to nevyšlo, ale věřím, že se příští rok uvidíme znovu, tentokrát v kombinaci s Codym z Haliparku. 

Jak se dařilo českým zástupcům?
Mezi 32 finalistů nakonec nastoupilo sedm českých soutěžících. Zatímco skupiny FCI I., II., III. a VI. měly jen slovenské obsazení, ve skupině IV., IX. a X. stáli naopak jen čeští zástupci. Zbylé skupiny V. a VIII. zahrnovaly každá po jednom zástupci z Čech. Do finále se probojoval i zástupce z Rakouska, anglický setr Suit Yourself Startailot v.d. Guldegg, který však vzápětí podlehl budoucímu držiteli třetího místa Winnerovi. Od té chvíle už bylo finále jen česko-slovenskou záležitostí. Los a rozhodnutí poroty bylo bohužel nemilosrdné k českému azawakovi Ahmarovi, kterého porazil v druhém kole slovenský bígl, jež si však na konec odnesl titul vícešampiona šampionů. Stejnou smůlu měl v ryze českém souboji japan chin Chuoming Hvězda Pamiru pana Brziaka z Bruntálu, neboť mu los přiřkl za soupeře budoucího vítěze celé soutěže. Stejně těžké utkání s příštím absolutním vítězem potkalo o kolo později shiba inu Eico od Cidliny Aleny Stejskalové, ve finálovém souboji osmi nejlepších psů naše Gessi Modrý květ a v bitvě o úplné finále jezevčíka Winnera della Canterana. Zajímavostí tedy je, že kromě poslední soutěže o první a druhé místo, kdy porazil slovenského bígla, přešel Trix ze Štípek na vítězné místo výhradně přes české konkurenty. Inu i tak někdy vypadá osudová loterie. V osmifinále se potkali i další dva čeští zástupci. Welsh špringer španěl Dynamite Duck Eastfarm´s Ing. Bohuslava Zemánka, který nakonec obsadil čtvrté místo po souboji s třetím Winnerem, a clumber španěl Marcus Asterius z Rajšlu Radky Vondrové. V seznamu jeho poražených soupeřů najdeme akita inu a briarda, konečnou pro jeho postup znamenal souboj s budoucím držitelem druhého místa, s bíglem. Ještě ve čtvrtfinále bylo přátelské zápolení mezi majiteli psů z Čech a Slovenska nerozhodné, čtyři na čtyři (ČR: welsh špringr španěl, jezevčík, čínský chocholatý pes bez srsti, německý krátkosrstý ohař, SR: 2x bígl, briard a černý teriér). Vzápětí se ale skóre obrátilo na 3:1 a předznamenalo celkový budoucí úspěch českých barev včetně absolutního vítězství.

Slavní vítězové
Ač se to zdá téměř neuvěřitelné obě soutěže šampion šampionů konané v roce 2004 na Slovensku skončily úspěchem českých psů. V srpnu zvítězil na světové soutěži FCI azawakh Ich. Ahmar Kel-Es-Suf pana Petra Štěpánka z Kadaně a v prosinci se na klání slovenských šampionů stal absolutním vítězem německý krátkosrstý ohař Ch. Trix ze Štípek Martiny Rymerové z Hlučína, který se stal současně i šampionem loveckých plemen pro rok 2004. Šampion pracovních plemen nebyl zadán, neměl ho kdo získat. Ani další čeští zástupci nebyli v Bratislavě k přehlédnutí. Za prvním vícešampionem šampionů Slovenska bíglem Daragoj Fredie Merkury Marcely Piszczatowské (SR) se na třetí místo postavil dlouhosrstý trpasličí jezevčík Ich. Winner della Canterana MUDr. Silvie Růžičkové z Prahy se svým novým titulem II. vícešampion šampionů SR 2004. Šampionem sympatie se stal na základě volby přítomných diváků a hostů černý teriér Enisey iz Russkoi Dinastii Soňi Heldové (SR).  

Jak nám bylo?
Nevím jaké dojmy si odvezli ostatní účastníci, ale nám se na Slovensku moc líbilo. Nápaditě a vkusně vyzdobená hala, samostatný prostor pro přípravu soutěžících, dostatečně velká šatna, plesová a vánoční celého úprava sálu, slavnostní atmosféra s živou hudbou, tancem a jako vždy příjemným programem (mažoretky, četné ukázky společenského i moderního tance, tanec se psem, zpěv a hudba...). Vzít si na tuto akci společenské oblečení je nezbytné, pánové saka a kravaty, lépe však obleky a smokingy, dámy minimálně společenské šaty ne-li večerní toalety včetně pečlivého líčení a účesů. To dodává celé soutěži i plesu vysokou společenskou úroveň a obohacuje slavnostní náladu. Všichni soutěžící si odvážejí diplomy a nádherné poháry za účast na akci, která jasně vypovídá o tom, jak si pořadatelé váží opravdu každého z nich. Katalog, jemuž na titulní stránce vévodil obraz loňského vítěze - afghánského chrta, si určitě dobře uložím. Mimoto byly základní údaje o jednotlivých psech průběžně a po celý večer promítány pro diváky na velké plátno, avšak za zády porotců tak, aby tyto informace k dispozici neměli. K pohodě majitelů u psů přispěl komentář ve slovenštině a angličtině, velmi prostorný přípravný kruh i to, že psí kamarádi mohli se svými pánečky sedět přímo mezi stoly v hale. Podávání soust ze slavnostní večeře pěkně vidličkou bylo naprosto přirozeným jevem. O tom, jak tancechtivá a veselá společnost se sešla, jsme se přesvědčili hned po té, kdy ing. Štefan Štefík zahájil půlnoční ples. Všichni se báječně bavili a rozcházeli se až těsně nad ránem. Za nás mohu slíbit, že my jsme v Bratislavě určitě nebyli naposledy! Moje blahopřání patří všem finalistům, poděkování českým soutěžícím, poklona organizátorům a přání vám, ať vám tu líbí, pokud sem příští rok přijedete. 

7.1.2005, text:  Ing. L . Brychtová, foto: Ing. H. Brychta